incompétent / neschopná

29. dubna 2013 v 16:39 | Emanuela |  les articles
Fakt sem tu recenzi dám, někdy. Jsem hrozná, já vím. Napravím to, určitě jo!

Teď mám rozečtenou další povinnou četbu- Orwell, 1984. Tak jsem dneska něco přečetla, ale musim to v sobotu dočíst, protože o víkendu razíme na Mistrovství ČR, tak držte palce! :) Jinak jsem si dneska udělala osobní volno, takže se celej den doma válim a nejsem schopná fakt ničeho (když nepočítám, že nevysvětlitelně jsem šla hlavo proti digestoři, AU).

Šíleně se těším na prázdniny. Volno, 2 měsíce, BEZ ŠKOLY. Nemůžu se dočkat. Skoro za měsíc do Anglie, taky se těším. Doufám, že všechno vyjde, tak jak má a já si užiju prázdniny se vším všudy! :)


Je úžasná
Stále doufám, že napíšeš
 

impressionnant / úžasné

21. dubna 2013 v 17:54 | Emanuela |  les articles
Poslouchám písničky od Imagine Dragons, bolí mě celej člověk a píšu s úsměvem na tváři. Po dlouhý době je mi fajn :) .

Včerejšek jsem si vážně užila, sice tam byly malý zkraty, například když jsem skoro ztratila telefon nebo když jsem musela před vstupem vyhodit nůž, kterej mám v batohu. Takovejch lidí, nějak 10 451, wow. Úspěch, vzhledem k tomu, že u nás v republice není florbal profesionální sport (zkrátka jim za to neplatí a musí chodit i do práce a ne se plně věnovat pouze tomu sportu). Ještě ke všemu vyhráli mí favoriti, tudíž radost byla ještě větší.

Dnešek se nesl v podobnym duchu, odpoledne jsem šla na hřiště a hrály jsme. Teď jsem absolutně vyřízená, ještě, že na zítra do školy nic moc nemám. V pár holkách z týmu jsem teď objevila fakt fajn kamarádky, čehož si vážím. V tuhle chvíli na nějaký blbečka kašlu, ať si s jinejma užívá, mně je to už celkem i jedno.

V týdnu snad dodám recenzi! :)

Jen střížek ze včerejšího skvělýho dne

Le bleu est bon / modrá je dobrá

19. dubna 2013 v 20:15 | Emanuela |  les articles
Nadcházející 3 víkendy mě čeká to, co miluju. Možná jste to již někteří postřehli z minulých článků. Je to to, díky čemuž mám furt pocit, že nesmím nikdy nic vzdát a bojovat do poslední vteřiny. Vyplatí se to, ne vždy v podobě výhry, ale i prohra nás posouvá dál.

Tu recenzi na knihu napíšu v průběhu týdne, teď budeme mít volnější rozvrh a v úterý mě čeká ředitelské volno. Tak aspoň něco. Jinak teď mám větší písemky za sebou a jsem za to neskutečně ráda, bylo to vysilující. Dokonce až tak, že jsem usla v osm hodin večer, což je na mě vážně příliš brzo.

Nic nového pod Sluncem, stále čekám, ale zatím nic. Ale nebudu čekat do konce života, to je jasný. Celkem se s tim vyrovnávám i po tom, co jsem se dozvěděla, že si prý rád užívá. Bylo mi to jasný, že přeci nějakou tu chybu mít musí. Ale co, emancipuju se! Feminismus je cesta..:D To bych zas přeháněla, ale nesmím to moc hrotit.

Možná chcete vědět, o čem jsem v 1. odstavci mluvila? Hmmmm, co třeba tohle?
 


peut-être / možná

8. dubna 2013 v 19:05 | Emanuela |  les articles
Chtěla bych mít náladu, jakou jsem měla tehdy na plese, když jsem tě viděla..

Zase se ke mně vrátila moje "super" nálada. Jsem plná pesimismu a chce se mi na všechno vykašlat. Když jsem psala minulý článek, byla ve mně vážně velká naděje, ale ta s časem slábne a slábne a mně připadá, že každou chvíli dojde. Bojím se.

Tak fajn, ať je u tvýho jména furt to blbý zelený kolečko! Vážně jsem myslela, že by to mohlo být jinak. Nevím, ještě počkám, třeba toho teď má hodně do školy, naivně se utěšuju. Uvidím, jak dlouho mi to ještě vydrží.

Před čtvrletím píšeme velký množství písemek, ale nějak celkově to jde mimo mě. Už vlastně jen 2 měsíce, to uteče. Pokusím se sem během týdne dát recenzi fakt na skvělou knížku, co jsem četla jako povinnou četbu, vážně se mi moc líbila.

Doufám, že Vám se daří líp! :)

espérer // doufat

4. dubna 2013 v 19:20 | Emanuela |  les articles
Potřebuju napravit.

Už dýl jsem sem chtěla napsat, co všechno se děje. Dělo se toho dost, vlastně stále i děje. Spoustu zvratů, které mi nedaly se nadechnout a měla jsem pocit, že mi srdce vyskočí z hrudníku. Ale to bych předbíhala...

Začalo to zcela nevinně. Konal se ples, na kterém měl být, zjistila jsem si to. Strašně jsem se bála tam jít, jelikož tomu předcházela taková trapná konverzace na facebooku. Nevěděla jsem, jestli si semnou píše, protože chce, nebo jestli si dělal srandu. Slýchávám, proč by si dělal srandu, ale prostě..to je jedno. Nakonec jsem byla přemluvena tam jít.

Celou cestu, co jsem v šatech, natočených vlasech a s namalovanými rty, šla na ples, jsem si přála se otočit a jít domů. Nakonec jsem byla ráda, že jsem tak neučinila. Asi po půl hodině, co jsem tam přišla, jsem viděla, že přišel. Šílený strach a radost splývaly v mé hlavě a já nevěděla, co dělat. Tak jsem nedělala nic a otočila se.

Když jsme si pak s kamarádkou šly sednout na schody do takové chodby, kde nebylo tak zakouřeno a nebyl tam takový hluk, hádejte, kdo tam stál. Nejdřív na mě tak koukal a bylo vidět, že si musí zařadit, kdo vlastně jsem. Pak následoval podzdrav a k tomu jeho úsměv a já prostě věděla, že z tohohle se nedostanu.

Celou dobu, co jsme se pak na plese míjeli, jsme se na sebe jen tak nenuceně usmívali, ale řekla bych, že to bylo tím, že měl něco vypito, těžko říct. Když jsme seděly s kamarádkou u stolu, bloudil tam a nenacházel nikde svoje kamarády a tak si přisednul. Začal konverzovat, ale já prostě byla jak v tranzu a v hlavě jsem neměla nic kromě obrovského vykřičníku. Potom si odsedl a zase jsme se pouze míjeli.

Další den mi napsal. Bavili jsme se o plese a o všem, co nás napadlo. Nakonec jsme propsali i celé Velikonoční pondělí. Začala jsem si myslet, že to třeba bude mít budoucnost. Jenže je čtvrtek a já tu sedim a píšu článek se špatnou náladou a myšlenkama, které jsou jen o něm. Je to jako loni. Chtěla jsem pak příliš rychle vědět, co si o tom myslí a tim to celý zabednila. Teď to začíná znovu. Chci tomu dát čas, ale prostě moje hlava to nebere, chtěla bych mu napsat, ale přijde mi to blbý a tak..to asi znáte.

Sice psal, že někdy zajdem na víno, ale znělo to tak děsně neoficiálně nebo já vážně nevím. Mám v hlavě šílenej zmatek a hlavně strach, že to nevyjde. Tak strašně moc bych chtěla, aby to bylo opravdový. Aby to konečně vyšlo.

Udělám pro to vše...

Je úžasná!

utopique / utopický

22. března 2013 v 23:03 | Emanuela |  les articles
Ano, připadám si být utopistkou. Zprvu jsem si myslela, že by tyto zidealizované představy opravdu mohly vyjít. Moment, pak mi vlastně došlo, že by se jednalo o mě. Tak jsem zase začala být pesimistickou realistkou.

Nikdy bych nevěřila, že by si třeba jen všiml, že žiju. Ok, asi se stalo.
Nikdy bych nevěřila, že bychom si psali. Ok, stalo se.
Nikdy bych nevěřila, že by řekl, že někam zajdem. Ok, stalo se.
Nikdy bych nevěřila, že by napsal znovu. Ok, nestalo se.
Nikdy bych nevěřila, že budu furt doufat, že napíše. Ok, stále.
Nikdy bych nevěřila, že budu tak šíleně žárlivá, i když se nic nestalo a asi nikdy nestane. Ok, stalo se.
Nikdy bych nevěřila, že o tomhle budu psát článek. Ok, děje se.

a dalších milion Nikdy bych nevěřila, že...

c'est l'année / je to rok

14. března 2013 v 20:55 | Emanuela |  les articles
Tak jsem si naivně myslela, že to bude v pohodě. Udělám si super odpoledne, nebudu na to myslet, a když jo, tak se jen pousměju s tim, že to je přeci minulost.
Omyl

Už když jsem tě ráno zahlídla, tak jsem věděla, že to vážně dobrý nebude. Ve škole jsem nad tebou nepřemejšlela, ale večer prostě ty myšlenky přijít musej. Proč mi k sakru nejsi jedno a jen nad tebou nemávnu rukou?! Proč mi furt v tý hlavě musíš otravovat? Vždycky, když si myslim, že už je to za mnou, prostě se zas musíš nějak zviditelnit.

ať už to skončí


excuse moi, mes amis! / omlouvám se, přátelé

13. března 2013 v 9:34 | Emanuela |  les articles
Jo, mohla bych napsat milion výmluv, proč jsem nenapsala článek, ale skoro žádnou nemám. Jo jasně, škola ubíjí každýho, ale já to teď měla takový volnější, ani nevim, proč jsem nic nepřidala. Má lenost velí mému mozku, zajímavé.

Dnes jsem si od školy udělala menší volno, jednou se to přeci nezblázní, kór když dneska nemáme tolik hodin, tudíž mi to do tý absence moc nevleze. Stejně se tam nic pro mě přínosnýho neděje. Ani mě nijak už nezajímá objekt, o kterém jsem se v nějakém z minulých článků zmiňovala. Krátká konverzace s ním mě nějak do rozpaků neuvedla, bude snad vyhlídkou na nadějné zítřky s někým jiným? Nevím, nevím. Jo, je totálně ihviehtikejioewiutojtrpwngvewrt, ale říkám si, že on má na víc. Líbil se mi už před více než rokem, ale asi tak +- před 2 měsícema o sobě "dal vědět" mejm myšlenkám..

Tenhle týden už se tady neukážu, o víkendu budu umírat mimo civilizaci..zmíním se v dalším článku.

Ujíždim na týhle písničce:

non changement / žádná změna

21. února 2013 v 20:04 | Emanuela |  les articles
Jako kdybych v sobě měla vypínač a přepla na "blbá nálada". Já nevím, jestli to je školou..?

Celý týden se mi dařilo, nezískala jsem žádné špatné známky, na písemky jsem se pilně učila a i přesto jsem dokázala písemku z fyziky podělat. Já fakt nevím, že ona má potřebu vymýšlet příklady, které nikdo nechápe. Výborně, ze čtyř příkladů mám dva. Už vidím, jak holkám bez jakéhokoliv správného výsledku dá 4- a mně napaří 3. Jako vždycky, nezvyknu si.

Celý víkend tu nebudu, oba dny mám zápasy, ještě ke všemu nám na pondělí dali TOLIK úkolů, že nemám tušení, jak to chci zvládnout. Možná bych už měla pomalu začít. Nenávidim to tam!

Jedna úžasná písnička

Demandons! / Divme se!

14. února 2013 v 11:45 | Emanuela |  les articles
Vážně to přišlo. Dobrá nálada. Je to hroznej nezvyk, ale nechci si stěžovat, je to lepší, než když se furt utápim v depresích. Samosebou nepřišla jen tak. Je strašný, jak ty bytosti opačného pohlaví mohou cloumat našema myšlenkama, náladou, životem. Feminismus byl vždycky velmi lákavý, ale zatím na to vážně nemám.

Tento týden máme prázdniny a já pořádně nic neudělala. Dneska se na ty úkoly vážně vrhnu, ať mám potom klid (vsadim se, že to nechám na zítra a pak až na neděli). S povinnou četbou jsem taky ještě nezačala, jsem vážně flákač. Pořádnej článek jsem Vám taky nenapsala, ale dokopu se k recenzi na jednu knížku (vlastně 4 díly). Nevím kdy, protože bych zas řekla, že ten den a pak bych na to nějak zapomněla a nechtělo se mi, tak radši budu takto mlžit.

článek nemá smysl, jen abyste věděli, že žiju

Kam dál