Říjen 2012

S'il neige / tak ať sněží

28. října 2012 v 14:20 | Emanuela |  les articles
"Na Facebooku je více sněhu než venku". Svatá pravda, fakt nechápu, co z toho lidi mají, že si napíšou STATUS o tom, že venku sněží. To si jako myslí, že všech jejich milión přátel jsou slepí? Ale ne, to je tou dobou, my inteligentnější duše to musíme rozdýchat a žít v klidu dál a nenechat se strhnout.

Nálada se mi výrazně zlepšila. Těžko říct, jestli je to dobře, nebo ne. Spíš ne, všichni se mě ptají, co mi je nebo bylo. Vím, že člověk, co je 3 dny úplně někde mimo realitu a 4.den je úplně "happy", je asi trošku divnej. Jsem divná? Asi jo. neschovávej všechno za divnost

Začala jsem koukat na seriál Walking dead. Je to vážně dobrý, líbí se mi to zpracování, ačkoliv omdlívám z těch všech fujtajksl věcí, ale zatim jsem neomdlela! BRAVO

Po prvních prázdninách zítra do školy. Naštěstí úkoly mám hotový, učit se nic (moc) neumim, takže jsem docela v dobrym psychickym rozpoložení. Už jsem se pustila do knížek, které jsem si koupila na veletrhu, Romea a Julii už mám přečtenou, teď mě čeká Hamlet :) .

Taky jsem se chtěla zeptat, jestli někdo z Vás viděl film "Back to the future- Návrat do budoucnosti?". Jsou toho 3 části, stahuju zatím dvě. Kdyby jste to někdo věděl, napište mi, jak se Vám to líbilo :). Děkuju

la durée / trvání

26. října 2012 v 18:07 | Emanuela |  les articles
Nevím čím, ale mám pocit, že se mi okolní svět strašně vzdaluje. Každým názorem, či činem, který někdo udělá, jako bych rozcházela naše cesty čím dál víc a víc. Nejhorší na tom je, že při rozhodování se, zda zůstat či nezůstat na stejné cestě, nebo zahnout na možné křižovatce, nepřemýšlím ani vteřinu a hned zatáčím. Nechci mít s touhle cestou už nic společného. Chci utíkat pryč, co nejdál to jde. Jako bych neměla zájem o moje dosavadní přátele, názory, všechno.. Příjdu si strašně jiná, jako jiný člověk. Prostě jsem se probudila a deptalo mě, když jsem přemýšlela nad tím, co jsem doposud dělala.

Jak moc bych chtěla tady od toho všeho utéct někam strašlivě daleko a už nepřemýšlet nad tím, co bylo. Co bylo, bylo. To vím, to bych snad ani už neměnila, ale to je sakra tak těžký, teď v přítomnosti, napsat, že to co bylo, se už prostě opakovat nebude? Možná by se mi konečně pořádně ulevilo a já nemusela každej večer vyčkávat, zda napíše či ne. Napsat, že vzdálenost mezi námi je moc velká, a že má jinou? Než odepsat, jen tak polovičně a "aby se neřeklo"... To se v dnešní době nemůže říct nic na rovinu? Bojí se snad, že to někomu ublíží? Upřímnost je tak krásná, nenechává nás dlouho setrvávat v depresivnách stavech, tak proč to prostě neřekne?

Pointu článku nehledejte, píšu sem, co mě v každý sekundě napadne dřív. Aby jste mě neměli za zlou, tak jsem udělala tu RECENZI a poslechněte si TOHLE. Protože já bych bez Lany Del Rey už asi nikdy v životě nemohla přemýšlet.

Idioti 21.století

26. října 2012 v 17:56 | Emanuela |  les livres
Ach ano, konečně jsem se dokopala napsat recenzi na knížku. Sice to není o slibované Pratchattovce, ale tahle knížka mě více zaujala a nějak se mi o ní zkrátka chce s Vámi podělit více. Doufám tedy, že nejste moc zklamaní.

Název knihy: Idioti 21.století
Autor: Vesne Tvrtkovic'
Žánr: příběh

Obsah knihy: Deník novináře Mikiho, egoistického a cynického člověka. Rozhodne se, že napíše studii o manipulaci s lidmi a vyhledává objekty své studie ve svém okolí. Zprvu, kdy pozoruje své 4 přátele, se to zúží na pouhé dva, ty nejbližší. Snaží se jim předvést, jak nebýt "Idiotem", jak se stát 100% sobcem. Avšak, když vše nejde podle plánů, Miki se rozhodne skoncovat a teprve pak to začíná mít zajímavý spád událostí.

Vlastní názor: Knížku jsem si půjčila s tím, že jsem dlouho nečetla nic oddechového. Zalíbil se mi název a téma celé knihy. Když jsem se začetla, jakože jo, tak mě to bavilo a nemohla jsem přestat, dokud jsem tu knížku nedočetla. Jsou zde vtipné pasáže, obraty k minulosti, které mnoho ke konci vysvětlí. Celkově se mi knížka moc líbila a doporučuji přečíst! :)

Idioti 21. století

c'est passé / je to minulost

22. října 2012 v 19:08 | Emanuela |  les articles
Chtěla jsem napsat tu recenzi, ale čeká mě písemka z dějepisu, ict a chemie, takže se na to musím co nejrychleji vrhnout, jelikož jsem celé odpoledne strávila venku, ačkoliv byla taková zima! Zítra přijedu domu až večer, takže to také nejspíš nestihnu, ovšem středa by konečně mohla být tím správným datem.

Také během dnešního odpoledne s jednou z těch nejbližších kamarádek jsme probraly snad všechno, co jsem měla na paměti a konečně jsem se rozhodla udělat čáru za tím, co se odehrálo o prázdninách. V říjnu? Ano, víte, já si velmi ráda brouzdám v depresivních písničkách, přemýšlejíc o tom, co se stalo, co se stát mohlo, ale nestalo se. Vlastně furt zůstávám v minulosti. Nechci už být loutkou, kterou nějaký podřadný kluk cloumá. Už ne. Říkám si a teď si i v hlavě myslím, že mi to snad výjde takhle přemýšlet, ale obávám se, že ráno se probudím s tím, že to tak nebude. Ale budu se snažit. Musím.

le butin / kořist

21. října 2012 v 18:42 | Emanuela |  les articles
Jak jsem se zmiňovala, navštívila jsem veletrh knih. Nepořídila jsem sice přesně to, po čem mé čtenářské srdce dychtilo, ovšem to, co se mi podařilo ukořistit ROZHODNĚ není k zahození. (S knížkama se přece neháže). Bylo tam strašně moc lidí, lidí, kteří mi brali můj kyslík, takže tam po chvíli bytí tam bylo šílené horko. Lidi se na mě tlačili ze všech stran, ale důležitý jsou knížky. Vždycky byly důležitý!

K tomu mám doma ještě francouzský slovník (po 4 letech učení se francouzštiny už byl jaksi potřeba). Taky jsem Vám slíbila recenzi na knížku, možná v úterýýýýýýýýýý..? Nebo zítra, pokud nebudu mít učení na úterý :). Nebojte, neošidím Vás.

le vin, la bière, etc. / víno, pivo, atd.

20. října 2012 v 10:46 | Emanuela
Každý má obecně na alkohol jiný názor. Nejsem člověk, který by každý pátek vyrazil "zakalit" a zlejt se do němoty, takže mojí averzi v tomto článku v některých pasážích omluvte. Ovšem pochopím, když se někomu narodí dítě, či je Silvestr nebo já nevím, co všechno se dá vážně slavit, tak v těchto chvílích to naopak chápu.

Zrovna dnes mi nahrává do karet včerejší akce v blízkym městě, kam jelo hooooodně lidí, s kterými se přátelím. Proč jsem nejela? Nějak mě nebera ta "tuctuc/diskodisko" muzika, všichni jedou za účelem se opít, dělat, že si z předešlé noci nic nepamatují a počet kluků/holek, s kterými se po sobě plazili (nejen) převyšuje jejich sebeúctu.

Alkohol problémem Čechů je, byl a bude. Zvyšuje se počet "náctiletých", kteří si prostě připadají hustí, když mají v ruce skleničku čehosi a je to prostě kůl, když to dělají jejich vrstevníci.

Když byla prohibice, půlka národa se mohla zbláznit. Mě osobně to nijak nezasáhlo a myslím si, že většina přeháněla. Nebo je vážně ze sebe dělat alkoholika tak důležité? Nejspíš ano. Ovšem není to jen lidmi, je to dobou a také státem. Ti, co mě znají, vědí, že jsem norskofilní. V takovém Norsku moc neholdují alkoholu. Mají tam přísné zákazy, které dodržují. To není jak u nás, že bezdomovci, kterým se přes den podaří něco vyžebrat, si koupí krabicové víno. Co to je sakra za život? Jejich přemýšlení asi nikdy nepochopím, do té situace se mohli dostat jakkoliv a to je zase úplně jiné odvětví, než o kterém jsem chtěla mluvit.

Závěr článku? Ani nevím, jak bych to celkově shrnula. To, co jsem chtěla napsat, jsem napsala a i moje občas přehnané názory jsou názory mými, takže se podle nich nikdo řídit nemá. V mnoha věcech nemusím mít pravdu, ovšem já to tak vnímám.

je suis hypersensible / jsem přecitlivělá

18. října 2012 v 19:11 | Emanuela |  les articles
Jsem šíleně sentimentální. V jednu chvíli dokážu být veselá a všechno to, co se radosti týče, ale potom stačí blbá připomínka kohosi na cosi a já jsem zase ve svý obvyklý náladě. Chtěla bych do nějaký země, kde bych nikomu nerozuměla a nemuselo se mi to stát. Do Norska! Tam se já prostě jednou dostanu a ať si všichni říkají, co chtějí!

Dneska bylo úplně strašně super počasí! že mluvim o počasí? jooo, protože spadaný listí, zatažený nebe a jemnej chladivej vítr, tomu říkám podzim! Nahoďme stylový kabáty, nechme si vlát vlasama (pokud nejsme příznivce Dělnické strany a nemám pleš), pijme čaje jako o závod a čtěme knížky!

Když jsem u těch knížek, o víkendu jdu na knižní veletrh, tak doufám, že pořídim nějaký dobrý knížky! Každopádně prostě chci vlastnit Oscara Wilde a jeho knihu "Obraz Doriana Graye", bez toho se vážně neobejdu! Dál uvidím, co se mi zalíbí, ale tipuju to na nějakýho Shakespeara a možná nějaký slovník (norsko-český, bien sûr).

Také se chystám, až bude víc času, udělat recenzi na tu knihu, kterou jsem měla za povinnou četbu a něco Vám sem o ní napsat. Budu se snažit o víkendu, ale nevím, jak budu mít čas, ale kdyby náhodou ne, tak příští týden určitě, čekají nás přeci podzimní prázdniny!!

Mějte se a podzimujte

c'est bizarre / to je zvláštní

15. října 2012 v 16:51 | Emanuela |  les articles
Prostě se vzbudíte v pět ráno, jelikož se musíte učit tu zpropadenou chemii (která se ZASE nepsala, ale jsem za to ráda!), i přesto se budíte s dobrou náladou? Tak co to je? Nemívám dobrou náladu už nějakej ten pátek a ještě ke všemu v pondělí ráno?

Tenhle tejden by mohl bejt trošku poklidnější, doufám. Třeba bych mohla mít chvilku klidu na čtení knížky, která mě opravdu zajímá. I když jak jsem říkala, že mám za povinnou četbu tu fantasy věc, nakonec se to vyvrbilo a nebylo to špatný! Místama jsem se dost začetla, místama jsem se prokousávala, ale hlavní je, že jsem to dočetla. bravo

Začínám tedy žít konečně od pátku k pátku, mé Upíří Deníky (někteří poznali) jsou zpět a tím je zpět i konečně nějaká motivace dělat všechno, aby to rychleji uteklo. Někdy jsem až moc aktivní...trambadadadůůů

Jinak právě teď, když už mi (zase!) dochází nápady, co bych sem měla napsat, čtu téma týdne. Alkohol. Třeba se v průběhu týdne dostanu i k tomu. kdo ví?



enfin / konečně

12. října 2012 v 15:40 | Emanuela |  les articles
Vím, vím. Neozvala jsem se celý týden, myslím, že nějak tak. Důvod znáte, už jsem to zmiňovala v několika přechozích článcích. Škola je prostě priorita číslo jedna, když se rozhoduju, jestli zapnout počítač nebo ne, přičemž ho zapnu tak na 30 minut, rychlostí světla zkouknu, co je vážně nutný a na sepsání článku už nějak nezbývá čas, protože už se mi chce spát. Omlouvám se.

Ale je tu pátek! Což znamená zas pár desítek hodin volného času. U mě to bude vypadat následovně: dočíst povinnou četbu, radovat se a radovat se!!!! Z čeho? že nevíte? Nejspíš jsem se nezmínila, jak velkej jsem fanatik do seriálů! A dneškem mi začla 4. série!!!! Ano, žiju, přežila jsme to. Čekala jsem infarkt, ale nestalo se. I tak jsem úplně mimo, jak kdybych byla nějak omámená. Zajímavý, jak Vám 45 minut amerického seriálu dokáže zlepšit náladu o 666% !


le sixième chanson / šestá píseň

6. října 2012 v 12:55 | Emanuela |  les chansons

Boooooože, celkově jiný žánr, než poslouchám, ale ta písnička se mi šíleně vsugerovala do hlavy a nemůžu jí prostě z tý hlavy dostat opět ven!
Venku je dneska relativně hezky, i když já mám radši větší zimu. Takže vyrážim konečně ven provětrat si hlavu s kamarády. Sice bych měla číst tu povinnou četbu, ale..NE. Vážně mě ta knížka nebaví. Znáte - Terry Pratchett- Čarodějky na cestách ?? Kluci ze třídy říkají, že je to vtipný a tak, ale mě to zatím nějak neoslnilo. Mám na to týden, já se k tomu někdy dokopu (snad).

rien / nic

4. října 2012 v 18:11 | Emanuela |  les articles
Konečně jsem se přes mé vytížení volného času dostala sem, abych dala vědět, zda vůbec žiju. Ano, žiju. Ovšem nevypadá to tak zcela úplně. Všechno mi nějak moc splývá, tudíž moje myšlenky nemají čas všechno zpracovávat. Respektive jsem na pokraji spánkového zhroucení. Bude ještě hůř, já vím.

Písemky, zkoušení, a já nevím co ještě se valí v obrovskym množství, na které prostě nejsem zvyklá, a tak zanedbávám spoustu dalších věcí- nejen počítač, jak jste někteří mohli zaregistrovat, ale nepamatuju, že bych od září šla ve školní den ven s kamarády.

Poslední dobou jsem šíleně náladová a sentimentální. Doufejme, že to je pouze tím, že mám své dny, ačkoliv se to objevilo pár dní před tím. Nejradši bych okolní svět vypla a jen tak si proplouvala, nic neřešila...to jsme dělali ve školce a na základce, teď na to NENÍ ČAS, jsi starší, jsou na tebe kladeny větší nároky, musíš to prostě přijmout jako fakt.

Ještě jsem se ani nezmínila, jaká ta pouť vlastně byla. Bylo to docela fajn, atrakce mě letos už tolik nebraly, ale přeci jenom jsem na nějaké ty 3 zašla. Je ohromně zajímavý, že výšky mi nikdy nedělaly špatně, ale když mě má malá sestřenice přemluvila k tomu, abych s ní šla na ruské kolo a oni nás tam nahoře zastavili, měla jsem co dělat, abych nezačala panikařit. Už tam víckrát nevstoupím! To si teda pište.

Taky Vám příjde, že lidé kolem Vás přemýšlejí o strašných blbostech? Tuhle se celou velkou přestávku nesla debata o tom, jestli doma nosíte tepláky...? Možná je to buranský, ale bejt imrvére v riflích neni nic dobrýho, takže jsem nepochopila těch pár pipin z naší třídy, co prostě vypadají "krásně" i doma. Chci se teleportovat na sever Norska, spaní ve světle by mi nevadilo (teď je tam totiž polární den). Jen už odsud pryč, od všech. Od všech ne, mou kamarádku bych si vzala! Ta jediná mi snad ve všem rozumí, ještě, že jí mám!